Společné vlastnosti typu použití,materiál a jiné podobné znaky.

Specifikuje délku rukavic vč.manžety.
Délka rukavic je nejčastěji řešena u chemických a teploodolných rukavic, kdy uživatel potřebuje chránit i předloktí.

Určuje konstrukční řešení navlékatelnosti rukavic na základě počtu prstů.
Tento paramatr se řeší hlavně u teploodolných rukavic.

Protiřez u rukavic je docílen použitím speciálního vlákna v úpletu rukavic. Používá se mnoho různých druhů.

Přehled evropských technických norem (EN). dle kterých je výrobek testován nebo certifikován.

Rozsah povrstvení určuje, zda je rukavice vhodná spíše do "suchého" nebo do "mokrého" prostředí, zároveň ovlivňuje prodyšnost rukavice jako takové.

Určuje konstrukci/střih manžety rukavic.
Typ manžety určuje vhodnost rukavice z hlediska, jak má rukavice držet na ruce a jak snadno má být svléknutelná.

Parametr řeší mechanickou odolnost rukavice proti řezu čepelí.
Stupeň ochrany je vyjádřen písmenem (A-F).
Odolnost proti proříznutí je vypočítán na základě síly potřebné k proříznutí materiálu a pro každý pokus se použije nová čepel.

Parametr řeší mechanickou odolnost rukavice proti řezu čepelí.
Stupeň ochrany je vyjádřen číslem (1-5).
Odolnost proti proříznutí je vypočítán na základě počtu zářezů jednou čepelí do vzorku, než se vzorek prořízne.

Základní materiál je materiál, z kterého je rukavice vyrobena, a který přichází do přímého kontaktu s pokožkou. Rukavice se mohou vyrábět z nespočet různých materiálů.

Určuje typ materiálu, který se vyskytuje v dlaňové (úchopové) části rukavice.

Nejběžněji se setkáváme se třemi způsoby výroby.

Materiál povrstvení je klíčová vlastnost u "máčených" rukavic, která určuje oblast jejich používání a jejich mechanickou nebo chemickou odolnost.

Struktura povrstvení ovlivňuje schopnost rukavice propouštět kapaliny. A zároveň řeší úchopové vlastnosti.

Norma definuje tepelné vlastnosti ochranných rukavic na ochranu proti teplu a ohni. Používá se pro všechny rukavice, které chrání ruce před teplem nebo plameny v jedné či ve více z následujících podob: oheň, kontaktní teplo, konvekční teplo, sálavé teplo, malé rozstříknuté částice nebo velké množství rozstříknutého kovu. Aby ochrana proti kontaktnímu teplu dobře fungovala, nesmí teplota předmětu narůstat o více než 10°C za 15 sekund. Rukavice certifikované dle této normy musejí zároveň splňovat minimální úrovně 1 podle EN 388 pro "odolnost proti oděru" a "roztrhnutí". Charakter a stupeň ochrany je zobrazen piktogramem, za nímž následuje řada šesti úrovní výkonnosti vztahující se ke konkrétním vlastnostem ochrany.

Rukavice proti chladu a teplu jsou navrženy tak, aby chránily ruce před extrémními teplotami.