Určuje normu, dle které jsou rukavice certifikovány.

Určuje hlavní materiál použitý pro výrobu rukavic.
Vlastnosti materiálu mohou výrazně ovlivnit vhodnost rukavic pro konkrétní pracovní prostředí.

Specifikuje délku rukavic vč.manžety.
Délka rukavic je nejčastěji řešena u chemických a teploodolných rukavic, kdy uživatel potřebuje chránit i předloktí.

Určuje, zda je střih univerzální, nebo zda je více přizpůsoben nuancím dámské postavy.

Určuje druh oděvu na základě střihu.

Určuje, zda je střih univerzální, nebo zda je více přizpůsoben nuancím dámské postavy.

Určuje druh oděvu na základě střihu.

Více přibližuje druh oděvu.

Specifikuje délku nohavic u kalhot, délku rukávů s svršků a délku plášťů/zástěr.

Napomáhá určit vhodný produkt dle daného pracovního prostředí.

Více přibližuje druh oděvu.

Specifikuje odolnost rukavice proti průniku tekutin, popřípadě chemických látek.
A to po celém povrchu rukavice vč.manžety.

Specifikuje délku nohavic u kalhot, délku rukávů s svršků a délku plášťů/zástěr.

Určuje, proti jakým látkám ochranný prostředek chrání, respektive co dokáže filtrovat.

Specifikuje základní (převažující/podkladovou) barvu oděvu.

Specifikuje úroveň ochrany proti pevným částicím a kapalným aerosolům u respirátorů (značení FFPx) či filtrů (značení Px).

Specifikuje základní (převažující/podkladovou) barvu oděvu.

Určuje gramáž základního materiálu.
Gramáž se většinou řeší u triček, mikin a montérkových oděvů.
U více vrstvých oděvů (svršek/zateplení/podšívka) tato informace pozbývá smyslu.

Určuje gramáž základního materiálu.
Gramáž se většinou řeší u triček, mikin a montérkových oděvů.
U více vrstvých oděvů (svršek/zateplení/podšívka) tato informace pozbývá smyslu.

Určuje typ materiálu povrstvení rukavice, které výrazně ovlivňuje vlastnosti rukavic.

Určuje dobu životnosti přilby, než materiály začnou degradovat.

Specifikuje, zda je respirátor předem vytvarovaný, nebo zda je pro nasazení potřeba ho nejprve rozevřít a pak nasadit.
S tvarovanými respirátory se lépe manipuluje a snadněji se nasazují. Ale nejsou tak skladné, jako skládané respirátory.

Určuje, zda má oděv kapuci či nikoliv.
A pokud kapuci má, zda se s ní dá nějak manipulovat.

Ventilek usnadňuje průchod vydechovaného vzduchu ven z respirátoru.
Také snižuje nahromadění vlhkosti uvnitř respirátoru.
Propracovanější ventilky také usnadňují průchod mluveného slova.

Specifikuje, jakým způsobem lze štít upevnit na hlavě.

Specifikuje konstrukci a vzhled brýlí.

Vrstva aktivního uhlí, dokáže zachytit organické a kyselé výpary, kterou jsou na úrovni obtěžujících zápachů, tedy nepřekračují ještě PEL (hygienické limity).
Tedy pokud něco zapáchá, ale nemůže to ohrozit zdraví, aktivní uhlí zápach sníží na únosnou mez.

Specifikuje barvu zorníku brýlí a štítů.

Určuje vhodnost jednorázových rukavic do specifických prostředí.

Specifikuje, jakým způsobem je možné upevnit filtry k maskám.
Obvykle platí, že masky a filtry musí být od jednoho výrobce, aby do sebe "zapadli" a fungovali.
Výjimkou je unifikovaný závit dle normy EN 148-1. Ten je kompatibilní napříč značkami.

Specifikuje materiál zorníku štítu.
Typ materiálu určuje ochranné vlastnosti štítu.

Určuje základní bezpečnostní/ochranné prvky obuvi.

Specifikuje materiál zorníku brýlí a štítů.

Specifikuje vnitřní prostředí jednorázových rukavic.

Specifikuje materiál bezpečností/ochranné tužinky.
Tužinka je prostředek chránící přední část nohy (prsty a záprstí) před případným rozdrcením či amputací prstů, spadne-li vám na nohu nějaký těžký předmět (cihla, trubka, atd.).
Dle EN ISO 20346 musí ochranná tužinka odolat nárazu o energii 100 J (kovový klín o hmostnosti 10 kg spuštěný na tužinku shora z výšky 1 m).
Dle EN ISO 20345 musí bezpečnostní tužinka odolat nárazu o energii 200 J (kovový klín o hmostnosti 20 kg spuštěný na tužinku shora z výšky 1 m).

Specifikuje povrchové úpravy/lakování zorníku.
Tyto úpravy zvyšují odolnost zorníku (ochrana proti poškrábání) a užitnost (ochrana proti zamlžení).

Určuje, zda jsou rukavice vybaveny hliníkovou vrstvou chránící proti sálavému teplu.
Hliníková vrstva se vyskytuje na hřbetu rukavice či po celé délce vnější části rukavice (hřbetu včetně manžety).
Tento parametr je řešen u teploodolných rukavic.

Specifikuje materiál podešve a mezipodešve.
Materiál podešve/mezipodešve výrazně ovlivňuje, na jaký typ pracoviště je obuv vhodná.

Specifikuje přidané hodnoty straniček brýlí či pásků u uzavřených brýlí.
Díky nastavitelným prvkům lze brýle lépe přizpůsobit různým velikostem a tvarům obličeje.

Určuje protiskluzné vlastnosti podešve dle normy EN ISO 20344.
Protiskluz podešve se testuje na ploché i nakloněné podložce (pod úhlem 7 stupňů).
Norma měří tzv. koeficient tření.

Označuje obuv vhodnou na pracoviště citlivá na elektrostatický výboj (EPA pracoviště).
Taková obuv nevytváří elektrostatický náboj, který by mohl vážně poškodit jemné elektronické komponenty výrobků.

Označuje obuv, která neobsahuje žádné kovové části. Je obvykle lehčí a není detekovatelná.

Specifikuje materiál použitý na svrchní díl obuvi.
Svrchní materiál výrazně ovlivňuje odolnost a prodyšnost obuvi.

Určuje, zda má obuv podšívku, zajišťující příjemné klima i při práci v chladném prostředí či zimním období.
Zateplená podšívka může být z pravé či umělé kožešiny, textilie (flanel, plsť, atd.) nebo ze speciální izolační vrstvy (3M Thinsulate, atd.).

Specifikuje obuv určenou pro ženy.
Obuv je vyráběna na dámském kopytu a je přizpůsobena nuancím dámského chodidla.
Obvykle je dámská obuv i v menším velikostním rozhraní (do v.42/43).
Může se vyskytovat i s nižším podpatkem.

Specifikuje typ upínání obuvi na nohu.